Jako první tady mám Macese. Tomu bylo 18.let. Je to divný a já ho prosila, jestli by to o rok nemohl posunout. No prý ne, tak se nedá nic dělat. On si rozebral květen snad nejvíc ze všech oslav. Zabral si pro sebe 2 víkendy a 3 oslavy. Teda, jedna nebyla přímo oslava spíš společně strávený večer, ale hezky. S nějakým tím jídlem, šampaňským a seriálem.
Druhá oslava byla s přáteli. Ta byla na moje poměry a zvyky docela divoká. Ale přežila jsem ji a nakonec si ji i docela užila.
No a třetí oslava byla s rodinou. Já jsem se na této oslavě nijak zvlášť nepodílela a ani jsem se nijak zvlášť neangažovala do příprav. Většinu času jsem si hrála s malou Eliškou, protože ostatní pili alkohol a tato aktivita mě nikdy nezaujala a neobjevila jsem v ní smysl. S Eliškou to bylo hezký a nakonec si myslím, že se nám to oběma moc líbilo.
Ráno jsem odjížděla brzo, protože už na mě zase čekala další oslava. Tentokrát mého "dědy". Ta byla ale lehce speciální, protože s tím byl spojen i křest nového stroje do firmy. Můžu říct, že tyhle rodinné oslavy miluji a za nic bych je nevyměnila. Tolik jídla, pozitivní energie a úsměvů na jednom místě jsem ještě nikde nezažila. Všichni si vypráví různé zážitky, který ale každý z nás slyšel už tak minimálně 3x ale nikdy si nedovolí nic namítat tomu, aby to slyšel ještě jednou.
Jak už jsem řekla, byla spojena se křtem stroje, který vyryl "babičce" i "dědovi" do destičky nápis, který jim Jirka navrhl. Oba byli lehce dojatí a já byla hodně dojatá. Upřímně jsem se musela na chvilku otočit, abych nespustila vodopád slz. Asi mám teď nějaké emotivní období, všechno mě rozbrečí, heh.
Samozřejmě takové oslavy v neděli nejsou vůbec k zahození a to pochopí hlavně lidé, co jsou na intru. Protože například já dostala fakt nášup jídla dojídala jsem ho až ve středu. Což je fakt dlouhá doba, vzhledem k tomu, že jinak vše sním tak max. do úterý ráno, kdy nic nemám a musím si brát větší sváči ze snídaně. Tentokrát jsem si spíš svačiny nebrala žádný a zopakovala bych si takovouhle rodinnou sešlost klidně každý týden.
No a třetí oslava byla s rodinou. Já jsem se na této oslavě nijak zvlášť nepodílela a ani jsem se nijak zvlášť neangažovala do příprav. Většinu času jsem si hrála s malou Eliškou, protože ostatní pili alkohol a tato aktivita mě nikdy nezaujala a neobjevila jsem v ní smysl. S Eliškou to bylo hezký a nakonec si myslím, že se nám to oběma moc líbilo.
Ráno jsem odjížděla brzo, protože už na mě zase čekala další oslava. Tentokrát mého "dědy". Ta byla ale lehce speciální, protože s tím byl spojen i křest nového stroje do firmy. Můžu říct, že tyhle rodinné oslavy miluji a za nic bych je nevyměnila. Tolik jídla, pozitivní energie a úsměvů na jednom místě jsem ještě nikde nezažila. Všichni si vypráví různé zážitky, který ale každý z nás slyšel už tak minimálně 3x ale nikdy si nedovolí nic namítat tomu, aby to slyšel ještě jednou.
Jak už jsem řekla, byla spojena se křtem stroje, který vyryl "babičce" i "dědovi" do destičky nápis, který jim Jirka navrhl. Oba byli lehce dojatí a já byla hodně dojatá. Upřímně jsem se musela na chvilku otočit, abych nespustila vodopád slz. Asi mám teď nějaké emotivní období, všechno mě rozbrečí, heh.
Samozřejmě takové oslavy v neděli nejsou vůbec k zahození a to pochopí hlavně lidé, co jsou na intru. Protože například já dostala fakt nášup jídla dojídala jsem ho až ve středu. Což je fakt dlouhá doba, vzhledem k tomu, že jinak vše sním tak max. do úterý ráno, kdy nic nemám a musím si brát větší sváči ze snídaně. Tentokrát jsem si spíš svačiny nebrala žádný a zopakovala bych si takovouhle rodinnou sešlost klidně každý týden.
Máte také rádi rodinné oslavy? Slavíte často, jako my, nebo čekáte na speciální dny?
Mějte se krásně,
T.♥
Žádné komentáře:
Okomentovat