Došlo mi, jak strašně velký štěstí mám! Mám tu nejlepší kamarádku pod Sluncem! A ne jenom ji, i spoustu dalších přátel u kterých vím, že se na ně mohu obrátit 16.hodin denně. Dejme tomu, že 8.hodin spí!
Někteří hledají svoji spřízněnou duši roky, mě to trvalo celých 12 let! Ale v životě už bych tuhle druhou půlku mě nepustila. Zapadla do mého života jako poslední dílek puzzlí.
Já jsem si dovolila z Terezky udělat takovou starší ségru, kterou jsem vždycky moc chtěla! Nemám nikoho, kdo by mi řekl že mě má rád takovou jaká jsem a stál vždy při mě. Pohádal se se mnou a za deset minut přilezl, jak je to zvykem. A sourozenecká láska? Co to je?
Díky ní jsem tohle všechno měla možnost poznat a stále poznávat. Naučil mě, těšit se z maličkostí jako je například 3bit, kterou naprosto miluju! Nikdo mi jich nikdy nedal tolik, jako ona♥ I když mi slíbila, že mi je bude vozit každý víkend z intru ale nevozí! Snažím se jí dávat co nejvíce můžu. Tím myslím čas, lásku, tu největší sourozeneckou lásku pod širým nebem!
Kdyby mi někdo před několika lety řekl, že ta holka co mě předběhla ve frontě a vzala mi můj trdelník bude za několik měsíců moje nejlepší kamarádka, moje spřízněná duše, moje starší ségra...Vysmála bych se mu do obličeje!
My dvě jsme každá úplně jiná, ale zároveň jsme obě stejný. Tohle asi pochopíme jenom my dvě a pár lidí co nás zná. Poznáváme jedna díky druhé úplně nové věci!
V životě bych se nešla podívat na florbalový zápas, nikdy v životě bych nejela na lyžařský výcvik, protože bych se bála, že se ztrapním, nikdy bych nešla na sportovní den,.. a je toho spousta! Nejsem už takový srab, nejsem tak uzavřená,.. Nikdy jsem nebyla ten typ co by vykládal problémy na potkání a ve člověka musím mít opravdu hodně velkou důvěru, abych se mu svěřila!
S Terezkou jsme zažily spoustu hezkého, jako každé přátelství. Pamatuji si, když jsem o prázdninách spolkla vosu a jelikož Terezka bydlí ve stejné vesnici, jako moje babička, hned to věděla. A druhý den v 8:00 mě tam mamka vezla aby jsme byli spolu, když mi bylo špatně. Nebo jsme se jeden večer pohádali a druhý den ráno v 7:00 mě mamka vezla k ní domů. vážně byla ochotná vstávat kvůli mě takhle brzo, i když měla volno! Je prostě úžasná♥ Ale nikde to není tak růžové. I my jsme toho zažili spoustu těžkého, spoustu těžkých chvil, kolikrát jsem i myslela, že se z toho nevymotáme, ale my bez sebe prostě nemůžeme být. Zvládli jsme prostě všechno, ale ještě spoustu těžkého máme před sebou a já věřím, že to zase zvládneme!
I přesto, že nás teď od sebe dělí asi 42kilometrů, my se nedáme a zvládáme to skvěle, statečně řekla bych. Jak už jsem řekla, není to tak růžové. I moje druhá půlka na mě kašle. Našla si svojí lásku a ségra šla tak nějak stranou. Někdy mě to strašně moc mrzí, jindy to zase chápu. Nebyla jsem zvyklá se o ni dělit a najednou přijde on a mě ve finále nezbývá nic jiného, než ustoupit. Mrzí mě, že nebyla na mojí první soutěži v pole dance, nebo že už nechodí na moje volné hodiny a tréninky, teoreticky už mě tak nepodporuje, nevoláme si každý den jako dřív, nepíšeme si tak moc.
Jsou tady lidi, co ji podporují větou "Kluk je tady jenom na pár měsíců, ale kamarádka na celý život." A pak taky ti, co podporují mě s tím, že "Ona si myslí, že když na Tebe teď bude kašlat, že budeš mít náladu dál se s ní bavit." No tak jasně že budu! Vím že přijdou chvíle, kdy mě bude potřebovat a naopak, kdy budu zase potřebovat já jí.♥
Tahle fotka je moje úplně nejoblíbenější♥
Žádné komentáře:
Okomentovat