Velikonoce tak trochu jinak.

Krásný den,
velikonoční svátku už skončily..jak jste si je užili?
Já mám jednu takovou novou zkušenost a rozhodně mi ta zkušenost změnila pohled na život zase o nějaký ten centimetr.

Tyto velikonoce jsem totiž neseděla doma a nečekala, až mě někdo přijde "vyšupat". Zvedla jsem svůj zadek a rozhodla jsem se jít s babičkou do dětského domova. Musím uznat, že to bylo něco opravdu jiného. Já jsem s nimi už byla jednou na výletě v ZOOlogické zahradě. Bylo to skvělý, ale nepůsobilo to na mě tak smutně.

Donesli jsme dětem nějaké sladkosti, hračky. Přišel pán, který jim zahrál na kytaru. Děti byly neskutečně šťastné, nosily si svoje malinký kytárky a dělaly, že hrají také.

Nejvíc smutné bylo, že v tomhle dětském domově jsou i miminka. Já miminka naprosto miluji! Jedno jsem si tam úplně oblíbila a měla ho na ruce 90% času.

Jmenoval se Péťa a byl to opravdu boban.

Osudy některých dětí byly strašný a nejraději bych tam vyrojila jezírko slz a všechny dětičky si vzala domů, protože prostě je miluji.

V domově je pár i zaostalých dětiček nebo lehce postižených. Není to s nimi úplně nejjednodušší, ale i tak to jsou zlatíčka. Jsou neskutečně hodný a vděčný. To se prostě jen tak nevidí. Taková radost z čokoládky, neskutečný.

Dokonce jsou děti naučené si pomáhat. Když jednomu nejde rozdělat čokoláda, druhý jim pomůže. Nejsem si úplně jistá, že to takhle funguje i v reálném životě u dětí, které vyrůstají s rodiči doma v pohodlí.

Další bobísek byl Lukasz. To bylo tak neskutečně hodné miminko, že se mi tomu ani nechce věřit. Pořád se jenom koukal, usmíval se.

Bylo to opravdu skvělé a jsem ráda, že jsem této možnosti využila. Rozhodně ji využiji i příště, pokud ji zase dostanu. Myslím si, že je to ta nejlepší zkušenost na to, abychom si začali vážit všeho co máme a nebyli pořád s něčím nespokojení.
Pokud můžete, běžte obejmout svoje rodiče, protože oni jsou to nejcennější a jsme jim vděční za všechno, co máme. ❤

Samozřejmě když jsme odcházeli, spustil se vodopád slz a neskutečně moc vztekajících se záchvatů. Normálně bych se na to dítě koukala skrz prsty (čtěte v krámě), ale tentokrát jsem ho šla ještě poňuchňat.

A co jste dělali vy? Máte nějakou podobnou zkušenost jako já? Určitě se s ní se mnou podělte.
T.