nedávno jsem přidávala článek o tom, že je tu jaro a že s jarem se vždy všechno vylepší. Asi jsem se trochu sekla.
Myslela jsem si, že už nemůže být hůř, než bylo. Bohužel, stala se taková věc, která mě úplně vykolejila. Nejsem úplně 100% přesvědčená o tom mluvit, takže zde nezmíním o co jde, ale můžu popsat bolest, která se ve mně odehrává.
Nejradši bych si teď zalezla někam do rohu, skloubila se do klubíčka a brečela. Brečela, dokud by mi nedošly slzy a já neměla jinou možnost, než si dojít pro čokoládu a zmrzlinu - nejlépe čokoládovou zmrzli - a cpala si s ní žaludek, dokud bych nepraskla. Tím bych dočerpala nějaké slzy, které bych pak mohla vybrečet a takhle bych to dělala do zblbnutí. Nebo dokud by to nepřestalo bolet? Jenže to je to, já si myslím, že tohle prostě jen tak nepřejde. Jsou lidé, kteří to zvládnou za týden. Pak jsou tady ti, co jsou ready hned druhý den. No a pak, jsou tady lidé jako já. Nejsem schopná vůbec ničeho, odsedím si ve škole 7.hodin a jdu na intr, kde si 'jedu' svůj koloběh do zblbnutí. Kecám, dokud nepřijdou vychovatelky, aby nic nepoznaly. A takhle jsem vlastně "spokojená".
Chtěla bych vám hlavně říct, ať si vážíte toho, co máte. Nikdy totiž nevíte, jak dlouho "to" ještě budete mít. Můžou to být úplně banální věci, nic totiž netrvá věčně - ani jídlo zde nebude věčně, to samé ani voda. Všechno jednou skončí a my budeme litovat toho, jak jsme to brali jako samozřejmost. Kdyby teď dostala šanci všechno vrátit, udělám to a nikdy, opravdu nikdy už se nedopustím žádné z chyb. Možná tohle byla spíš taková lekce, abych si tyto věci uvědomila. Ale zase si myslím, že už jsem vydeptaná dost tak teď se může vše vrátit do normálu. Jak já bych si tohle přála.
Teď si ale myslím (spíš v to opravdu doufám), že už to bude snad jenom lepší. Držte palce. ♥♥♥
Já vám moc děkuji, jestli jste to dočetli až sem.
Přeji krásný zbytek dne, užijte si ho s těmi nejbližšími, protože to je jediná důležitá věc, kterou na světě máte.♥♥
Žádné komentáře:
Okomentovat