Asi první věc, kterou o mně ví úplně každý, kdo mě nějakým způsobem poznal, je..žužla
Žužla je malá dečka do kočárku, pod kterou jsem spinkala jak malá. Jako malá jsem ji pořád "muchlovala", bez toho jsem prostě neusnula. No, nebudu lhát a půjdu s pravdou ven..Drží se mě to stále, noo.
Další, docela banální, věc je, že se bojím slepic
Nevím proč, neznám důvod, ale vážně je nemám ráda! Nemám! Nemám! Nemám! Koukají tak divně a kdákají a prostě, fuj.
Nepiju mléko
Řekla bych, že se z toho pomalu stává trend, možná. Já nevím, mě po mléku není dobře, bolí mě břicho. Ale je zvláštní, že třeba s cereáliemi mi to nevadí, každopádně samotné ho vážně nesnesu! Stejně tak mléčné výrobky celkově, jogurty, sýry,..
Zkracuji si slova
Když prostě mám takovou "línou" náladu, snažím se uspořit energii úplně všude. Dokonce i ve zkracování slov. Například, když jsme jeli z lyžařského výcviku, byla jsem táák unavená, že jsem místo sluchátka řekla uchátka! Ano, i takhle líná někdy jsem :-)
Povídám si sama se sebou
Jo, myslím že tohle z nějaké malé části dělá každý. Já si teda sama se sebou povídám často, dokonce když jdu někomu naproti, říkám si (nahlas, ale) "Nekoukej se na něj, je to trapný. Hlavně na něj nekoukej". Tohle se nedá moc popsat, ale kdo mě zná tak ví, jak moc je to ujetý a šílený!
Každý z nám už určitě někdy zakopl o roh stolu. Takovou tu štiplavou, až nesnesitelnou bolest zná úplně každý! Jenže já to mám trošku jinak, když se totiž kopnu o roh stolu, nezačnu hned ječet jak moc to bolí, ale říkám si (NAHLAS! :) "Nebolí Tě to, nebolí."
Zlomená klíční kost
Jako malinká jsem měla zlomenou klíční kost. No, to by nebylo nic zvláštního, když by se mi to nestalo tak, že jsem na sebe shodila stolní fotbálek. Nechápu to, je tak těžký, že bych ho neunesla ani teď, ve svém věku a jako maličká jsem ho na sebe shodila. Naštěstí to dopadlo dobře, i když zlomenina je vidět dodneška.
Čtení zpráv nahlas není asi zase taková zvláštnost, ale podle mě to je hodně divné. Nutno podotknout, že si je nahlas čtu třeba i v autobuse cestou do školy. A důvod, proč to dělám je jednoduchý. Prostě chci vědět jak to zní :-)
Vždy, když jdu do drogerie utratí všechny peníze za laky na nehty. Je to taková moje úchylka. Mám jich hodně ale pořád musím přikupovat další a další laky. A občas se mi stává, že to jsou stejné, nebo podobné odstíny. Stejně si ho musím prostě koupit. Sbírku laků jste už mohli vidět i zde na blogu :-)
Jako malá jsem byla posedlá Hannou Montanou a to znamenalo jediné..Mít penál, tužky, pastelky, obaly na sešity, desky na sešity, aktovku..prostě všechno s jejím motivem. Byla jsem opravdu šílená! Jenže to nejhorší? Za rok mě to přešlo a frčela zase Hello Kitty. Takže zas a znovu nakupování nových aktovek, penálů, sešitů,..
A jako poslední věc bych napsala asi příběh, jak jsem utopila svoji rybičku. Měla jsem Bettu bojovnici a měla jsem ji v akváriu bez filtrace. To znamenalo jediné, každé tři dny měnit vodu a čistit kamínky, písek, květiny,.. Vždycky jsem Bettu vyndala, všechno umyla, vrátila a nakonec tam dala ji, Jednou jsem asi neměla svůj den a zvolila jiný postup. Vyměnila vodu, vyčistila písek, dala Bettu a začala házet kameny. Bohužel to zachytilo rybky ploutev a zůstala tam zaklíněná celé tři dny. Přišla na to až mamka, která ji čistila.
Tohle je asi všechno. Možná někdy udělám pokračování, zdá se mi, že jsem na něco zapomněla :-)
Užijte si prázdniny!
Žádné komentáře:
Okomentovat