sobota 3. února 2018

Jaký je život s rovnátky?

Krásný den,
jak jste si mohli všimnou na instagramu, už nemám rovnátka. Rozhodla jsem se sepsat článek, kde to celkově shrnu.

Rovnátka jsem měla více jak 3 roky. Úplně prvně jsem dostala nandavací a měla je nosit pouze v noci. Jenže to nějak nefungovalo, byla jsem na to docela lajdák.




Když přišla ta správná doba na fixní rovnátka, zubařka neváhala a hned mi je šoupla. Nebylo to takhle jednoduché. Musela jsem obětovat jeden zub, musela jsem si nechat zkazit nejedno ráno otisky, které fakt nesnáším a také obětovat nějakou tu korunu, přesněji tedy 30 000 Kč celkově. Tuto částku jsme ale neplatili najednou. Když mi rovnátka nalepily, zaplatili jsme částku zhruba .......... Kč a pak postupně skoro každou návštěvu platili 500 Kč. Každý drátek, každá gumička, každý kousek lepidla se platil. Rovnátka nejsou nejlevnější, ale stojí za to!

Nemyslím si, že jsem měla nejkřivější zuby, ale rovný jsem je tedy rozhodně neměla.


Musím uznat, že na fotce to nevypadá tak špatně, jako to vypadalo v reálu. Ale můžete si všimnout, že jeden zuby byl zalezlý za druhým, na druhé straně je zub celý přetočený. Měla jsem předkus a vlastně žádný ze zubů nebyl na místě, kde by měl v reálu být. Tedy, možná ty dva přední byly.

První jsem dostala rovnátka na spodní zuby. Bohužel, žádnou fotku nemám. Nešlo tam ale o nic dramatického, protože tam byl jen lehce vylezlý zub. Musím tedy říct, že první dny byly krušný. Bolí to a ne málo. Dá se to ale vydržet, jen ty první dny si bohužel jablko nebo třeba řízek nedáte. Spíš bych doporučila nakoupit přesnídávky, dělat si kaše a měkčí potraviny.

Horní rovnátka mi nandaly asi půl roku poté. Trvalo mi pár dní, než jsem si zvykla. První dny mě hrozně brněly zuby, měla jsem rozpíchanou celou pusu od drátů, odřenou, prostě celou takovou bolavou. Ale zase to nebylo nic tragického, ale ani růžového.

Návštěva u doktora se opakovala každý měsíc. Každý měsíc jsem si chodila pro nový drátek, nové gumičky,.. Jelikož mi horní zuby neseděly na dolní, dostala jsem takový oblouk, který mi zuby přitahoval k sobě. To byla v mém případě asi ta nejhorší část, protože za ten oblouk lezlo absolutně každé jídlo, hlavně pak zelí, salát, apod. Rozhodně to nebylo nic na romantickou večeři. Celkem rovnátka nejsou úplně nejlepší na romantiku, haha.

Já jsem měla zánět v dásních z těch rovnátek. Takže jsem si měla čistit zuby do té doby, dokud mi nezačne téct hodně krve. Že prý jedině takhle ten zánět odejde. Snažila jsem se, ale můj práh bolesti je úplně na nule. Bolí mě absolutně všechno. Nakonec zubařka přešla na drastičtější způsob a to takový, že si mám ten nejmenší mezizubní kartáček strkat mezi ty nateklé dásně. Nešlo to, bolelo to a bylo fakt nepříjemný mít tolik krve v puse. Dala bych fotku jak to po vyčištění vypadalo, ale nechci Vás pohoršit.

Když už konečně přišla informace, že mi za pár měsíců sundají rovnátka, nemohla jsem se dočkat! Neuvěřitelně jsem se na tuhle větu těšila. A ještě víc jsem se těšila na termín sundání.

Nejvíc jsem byla zvědavá na to, jak bez nich budu vypadat. Jestli budu hezčí, nebo ošklivější. Haha.

První moment sundání byl snad nejhorší. Přišla jsem si hrozně ošklivá, moje zuby byly snad ty největší na světě. Přišla jsem si jak nějaká kobyla, haha. Naštěstí mě uklidnila trochu mamka, která mi řekla, že mi to sluší. Ale stejně, když je něco v hlavě tak se to těžko dostane ven.

Moje první fotka po sundání.
Na to, jak vypadám, jsem si zvykla docela rychle. A upřímně si toho ani nějak extra moc lidí nevšimlo. Až když na to upozornila jedna z kamarádek, chodili za mnou lidi ze třídy a říkali "Jsem si říkal, že jsi dneska nějaká jiná." A pak přišlo milion otázek na téma, jestli to bolelo a co bude dál.

No a co teda bude dál?
Dostala jsem rovnátka na noc. Konečně úleva, aspoň nějaká. K ortodontičce nemusím už každý měsíc, ale stačí jednou za 3.měsíce, což je také příjemnější. Nechala mi prý vyrobit krásné holčičí. Přesněji růžovo-fialové se třpytkami. Jsou super stylový.

Ale víte, co se mi stalo?
Asi čtvrtou noc, co jsem je měla, jsem si je rozkousla. Prostě smolařka. Naštěstí jenom na kousku a nějak to nebrání v nošení, ale jsem zvědavá, co na to řekne paní doktorka. Jestli si toho teda vůbec všimne.

To by bylo asi k tomuto tématu všechno. Dejte mi dolů vědět, kdo z Vás měl rovnátka a co Vás na nich nejvíce štvalo.

Já se na Vás budu těšit zase někdy příště.

T.

5 komentářů:

  1. Já mám neskutečně křivé zuby, rovnátka jsem měla mít v jedenácti, ale moje zubařka to pořád odkládala:D. No a teď po čtyřech letech je pořád nemám:D. Takže já bych rovnátka rozhodně uvítala:D. Každopádně až je budu mít, tak mě budou určitě taky štvát:D.

    Windy pink style

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem teda taky dlouho čekala. Stále se něco oddalovalo, na něco čekalo. Nakonec jsem změnila zubařku a šlo to samo.
      Jinak děkuji za komentář a doufám, že i ty se dočkáš.. Ono to nakonec není nejhorší a za ten výsledek to rozhodně stojí! :)

      Vymazat
  2. Super článek, aspoň si teď dokáži představit ten život s rovnátky :) rovnátka jsem nikdy neměla, ani mít nebudu (nepotřebuji), ale vždy jsem po nich toužila. Při každé návštěvě u zubaře jsem říkala, že je chci, ale vždy mi bylo odpovězeno, že je nepotřebuji. Jako malá jsem záviděla svým kamarádkám, které je měly, že si mohly vyměňovat ty barvičky na gumičkách :-D

    Nela z blogu Růžová rtěnka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za chválu! :) Doufám, že ta představa není příliš odstrašující. Jinak podobně jsem to měla s brýlemi, taky jsem je vždycky hrozně chtěla, protože je měly všechny moje kamarádky. :)

      Vymazat
  3. Nosila jsem fixní rovnátka přes rok. Když mi je sundali, taky jsem si říkala, že mám nějak velké zuby. :D Ale za ted krásný úsměv mi to stálo. :D Škoda že není něco na nos :D:D

    OdpovědětVymazat